Jablonec nad Nisou považuje za město, které kdysi kladlo velký důraz na svou vnější působivost i ekonomický úspěch zároveň a jak podotýká: „Jablonec byl nejen významným místem na středoevropské mapě sklářského průmyslu, ale také důležitým centrem středoevropského náboženského života v době kolem roku 1900. Město opakovaně sehrálo roli brány nových náboženských kultur a společností, které právě skrze Jablonec z Německa i zámoří pronikaly do českých zemí.“

V publikaci Víra a nevíra ve stínu továrních komínů pak spolu s Jakubem Štofaníkem mapuje vývoj a proměny náboženského života průmyslového dělnictva v meziválečných českých zemích na příkladu čtyř průmyslových měst různé dominantní výrobní orientace – Jablonce nad Nisou, Kladna, Ostravy a Zlína, aby tak objasnil role tradičních i nových náboženských aktérů ve specifickém průmyslovém prostředí a analyzoval různorodé podoby dělnické religiozity. Stranou zájmu obou autorů nezůstává ani formulování sociálního programu náboženskými společnostmi a komunitami a jejich hledání odpovědí na otázky o ideálním společenském uspořádání.