Vzhledem k protiepidemickým opatřením na plánované předání ocenění v knihovně a na osobní setkání s Václavem Štěchem, zástupcem společnosti Palmknihy, která letošní kampaň Svazu knihovníků a informačních pracovníků podporuje, nakonec nedošlo. Přesto se i on spolu s knihovníky přidává ke gratulantům.

A co na sebe o vztahu ke čtení a ke knihám prozradila Naděžda Kubová?

Knížky má spojené až se školou a s učebnicemi, protože pohádky nebo dětské příběhy jí rodiče i babička spíše vyprávěli. Psát i číst se naučila ve škole natolik brzy a dobře, že dětem ve třídě předčítala, což dělala velmi ráda.

Na opravdové čtení došlo v devíti letech, kdy dostala spálu a po týdnu v nemocnici musela strávit ještě dlouhou dobu doma v karanténě. Tu dobu si přesně pamatuje. Dívala se ven přes zavřené okno a nikam nemohla. A tatínek ji z práce, kde měli knihovnu, začal nosit knížky. A čtení ji bavilo. Vydržela by číst celý den. Vzpomíná si, že kvečeru už viděla rozmazaně.

Čtení ji zůstalo jako hobby po celý život. Ráda chodí do knihkupectví s již vytipovanými tituly, nahlíží do jednotlivých knih a pak už ví, zda si knihu v knihovně půjčí, nebo ne. Dnes už si knihy kupuje ojediněle, kvůli limitovanému prostoru. Naposledy si koupila knihu od Aleše Palána „Raději zešílet v divočině“. Po přečtení, nejprve jen z knihovny, ji chtěla mít i doma.

A co čte? Především romány, ale také knihy o vesmíru, o dění kolem nás i zajímavých lidech. Jmenovat jen jednoho oblíbeného spisovatele by bylo pro ni velmi těžké. Nyní čte především knihy současných českých spisovatelů.

Naše čtenářka roku je ráda, že se nenaplnily prognózy a že se papírové knihy vedle e-knih zatím nestaly překonaným médiem. I když je moc prima, si při cestování číst z mobilu nebo ze čtečky staženou knihu. Často toho využívá. Ale doma v křesle nebo večer před spaním si nejraději čte z knížky.