V roce 1944 jsem se narodil v Pardubicích a s rodiči se vrátil do Jablonce nad Nisou koncem května 1945. Žiji zde dodnes. Vzhledem k tomu, že můj otec byl amatérský fotograf, dostal jsem i já brzo svůj fotoaparát Zeiss Ikonta a začal jsem se učit s ním zacházet. Po čase jsem jej vyměnil za kinofilmový Super Nettel  a později jsem si koupil v té době nejdostupnější zrcadlovku Prakticu L. Pořídil jsem si k ní z NDR další objektivy a časem i lepší Prakticu LTL. Dalším mým fotoaparátem byl Pentan ME super.

Stal jsem se členem Okresního fotoklubu Svazu českých fotografů a začal jsem se zúčastňovat nejen mapových okruhů (celostátní soutěže fotoklubů a kroužků), ale i dalších soutěží. Nejvíce úspěchů jsem měl s fotografiemi moderní architektury. Některé z nich Vám zde na své výstavě představuji. Do fotoklubu docházelo několik velmi dobrých fotografů (M. Kalík, B. Jakoubě, J. Bartoš, J. Červinka, J. Kolář a další), od kterých jsem se hodně naučil. Informace jsem také čerpal z odborné literatury a z časopisů.

Založil jsem a vedl fotokroužek ve výrobním družstvu Maják a později i v koncernovém podniku Preciosa, závod 1. Určitou dobu jsem se věnoval diapozitivům, od kterých jsem přešel k digitální fotografii. Nyní nejsem členem žádného sdružení. Fotím si jen pro svou zábavu fotoaparátem Fujifilm HS20. Svými fotografiemi detailů fasád domů jsem přispěl do knihy pana Dietera Kleina 100 jabloneckých krás. Na vernisážích fotografických výstav rád porovnávám dnešní úroveň prací s úrovní prací před třiceti i více lety, a ne vždy u mne dnešní fotky vítězí. Často postrádám hlavně základy fotografování, kdy například zlatý řez či kolmice na fotografii některým autorům nic neříkají.

Milan Vik